Když někdo odchází...

Odešel František Salava (jen z teamu Parafly,nikoliv ze života a to se dá přežít), budiž mu jeho další osud příznivý, stejně jako tomu bylo doposud. Náš team přichází o zdatného sportovce a instrukora, ale jeho místo nezůstane prázdné. To, co nás naučil, se neztratí a jistě si ve své nové profesní kariéře najde čas a klienty, kteří mu dovolí to, co my.
 
Tohle mělo být rozloučení s dnes již bývalým členem našeho týmu Františkem Salavou. Neodešel náhle, za to odešel definitivně. S sebou si vzal kus naší společné minulosti a zároveň i budoucnosti. Neustál můj odchod z firmy JOJO WINGS před dvěma lety a firmu odprodal. Nyní se rozhodl ukončit další společnou kapitolu spolupráce mezi Parafly a JOJO. Zvolil  jenostranné nezdůvodněné odstoupení od spolupráce mezi naší školou a touto firmou. Jakožto zakladatelku  firmy JOJO WING a dnes již pouze její fanynku, mě tato zloba velice ranila a mrzí mě víc, než odchod z firmy, kterou jsem mu přenechala na základě jeho naléhání a prosby, navzdory tomu, že jsem věděla, jaké má firma potíže a že čestnější by bylo jí zcela uzavřít... ale vždycky to bude jen čas, který ukáže, která cesta je naším opravdovým osudem...
 
Během rozjímání o této ztrátě, která není finanční, ale spíše srdcovou záležitostí, kdy nemoci zůstat poblíž firmy, ve které jsem pracovala 16let, přišla jiná smutná zpráva. Ta zpráva celému loučení dala jiný smysl. Dne 1.6.2010 nás opustil náš žák Jindra Novák ze Žatce. A mě u té sms došlo, že není vůbec škoda, když vám někdo sahá na minulost, ješitnost a hrdost... škoda je dobrého člověka! a né nějaké firmy a člověka, který s vámi nechce dál spolupracovat... A protože Jindra byl naším společným žákem - já jsem ho naučila letět na padáku a František ho měl naučit létat s paramotorem... Beru si ten vzkaz jako vysvětlení a pomoc v téhle rozpačité smutné chvíli.
 
Jindra totiž nebyl obyčejný žák textilního letectva. Byl to pilot stíhač a adresa v Žatci není náhoda. Kromě toho měl Jindra typovky na všechny aeroklubové stroje, byl vysazovač, vlekař, plachtař, motorář a taky v důchodu samozřejmě ultralajťák. Prostě všechno, co letí a chyběly jen padáky lítací motorové. A tak se stalo, že si mě vybral jako svého instruktora a během výcviku a teorie seděl mezi ostatními "kuřaty" jako Orel a usmíval se na mě... nešlo nám kvůli dechu a nohoum moc pobíhat, tak jsme to dohnali tandemovým létáním a navijáky. Jak byl ale Jindra ve vzduchu, tak už byl jak ryba ve vodě :-) Pak jsem ho předala Františkovi a víc jsme se neviděli. Dva roky trvalo, něž nás zase naše cesty daly dohromady.
 
A co že to celou dobu dělal? Snažil se dokončit výcvik, ale František měl plné ruce práce a firmy. Mezitím našli Jindrovi nádor a on ho vybojoval. Pak začal řešit prohlídky a průkazy a přišel si za mnou pro jedno razítko. Měla jsem velkou radost, protože v databázi mi na něj zbyl jen špatný telefon. Letošní Paradelta na Rané to vyřešila! a my jsme začli tam, kde jsme skončili, jako bychom se neviděli jen pár týdnů. Dohodli jsme se na opakovaní některých cvičení, sraz na Rané a vůbec. Pozvání přišlo včas, ale Jindra už odpověděl jen smskou, protože nemohl mluvit. To byl pátek a v pondělí měl nastoupit znovu na onkologii. Vyměnili jsme si obratem ještě další smsky a poslední odpověď na mé pošťuchování byla : JASENKA.
 
A takhle zní mé poselství. Netruchlit nad lidmi, kteří si vás neváží a nechtějí s vámi spolupracovat. Neomllouvá je nic a není je za co soudit, protože jejich cesty neznáme a nevíme kudy vedou a povedou. Naši společní zákazníci, přátelé a žáci nezmizí a zůstanou tady s námi. Pro život školy není důležitá firma X ani Y. Pro každou školu a instruktory obzvlášť je nejhezčí, když s vámi chtějí být vaši žáci a když s vámi chtějí zestárnout. Jako Jindra a naše plány, nekončící plány navzdory nemoci a věku. To je to, co nás všechny drží při životě a při chuti - společné plány! a protože František už nemá nic, co by stálo za to s Parafly sdílet, tak se zachoval tak, jak mu jeho ředitelské místo v JWS umožnilo. Jeho škoda! My máme ještě hodně super plánů a mohl být jejich součástí.
 
Takže se chci teď rozloučit jen s Jindrou, ať nám tam drží fleka na palubě nějakého fajnového letounu a až si Bůh vezme k sobě i mě, tak to spolu dokončíme. Ten piloťák na paramotory a můj děda nám pomůže, protože tomu ještě dlužím piloťák na paragliding :-)
 
Bylo fajn Tě poznat a byla to čest
MíšaM za všechny, co Tě znali díky Parafly
 
P.S. Založím pro Tebe a pro sebe "JOJO-old-timer-club" pro všechy, co mají čas a chuť mít společné plány s kouskem společné minulosti. Učila jsem Tě na padáku od Joja, vozila jsem Tě na Joju a málem sis ho stihnul koupit. Budeš  tam čestným členem ;-)