TAHnEM na JIH 2011 ohlédnutí a ...

aneb paramotorový slet po jihočesku. A jak se vlastně pozná dobrá akce? Nijak. To se musí zažít a patří k tomu smutek, že musíte zpět do reality. Stejně jako hezký víkend na chalupě, kde k tomu nepotřebujete NIKOHO a nebo potkáte spoustu starých nebo nových lidí a přátel.
 
Jižní Čechy jsou prý díra na paramotorové mapě. Žádné závody, mega-akce, slety. Tak to podle nás je a taky zůstane. Jihočeši v tom mají jasno. Být patriot a být rád doma znamená prožívat svůj úspěch a hrdost  na svoje DOMA v klidu. Můžete se tak narodit nebo se přistěhovat nebo to jezdit navštěvovat. Základem je pohoda a žádný velký bordel. Parafly se na jih přestěhoval před třemi lety, já se tady narodila, vy můžete jezdit na návštěvu a vzít si pak kousek toho zdejšího klidu domů.
 
A o čem to tedy letos bylo? potřetí, takže TAHnEMna JIH 2011
V pátek sraz a večer navzdory předpovědi "někdo" na Hosíně vypnul větrák přesně na čas. Letěli jen rychle připravení optimisté (jako Mára Schulz). Přiletěla i budějovická letka pod vedením Pepi Jižana Nováka a zaskočili na pivko, ale to my už skákali do aut s košíkem dobrot, protože už v přístavu čekal kapitán se svou flotilou. Sjeli jsme se z různých stran a nechyběly děti ani ppříležitost na neletecké rande pro drahé polovičky. Bylo nás nakonec na dvě lodě. Jedna rodičovská, jedna grilovací. Po sjednání kázně ... jak jinak než zas Mára... se frčelo soumrakem až za soutok s Lužnicí a otáčelo se už za tmy. V peřině byl každý ... jak to stihnul.
Sobotní ráno nabídlo okýnko pro odlet tak na hodinu ve vzduchu. Zas jen pro optimisty. Pak to sfouklo i odvážného Romana a jelo se na oběd. Obsluha i kuchař byli Na záplavách po karaoke mejdanu poněkud zesláblí, stejně jako jejich výkon. V ostatních zkoumaných  restauracích podobně... Inu i o tom je objevování možností a adrenalin na cestách. Proto došlo po obědě na Adrenalin Park na Hluboké, který skončil koupelí v oblečení. Stejně zmokla i druhá skupina "turistů". Voda přijela na čas a zastavila i VW Broukařské sprinty. Máme s nimi mnoho společného. Motory chlazené vzduchem (kromě mého tandemového boxera) a neochotu se prohánět po obloze i runwayi v dešti :-) Letošní léto je ale prostě takové a dobrou mysl zachovávají jen ti největší borci a optimisté. Část VW Broukařů proto vyměnila rychlostni sprinty za školu smyku...když už ta runway byla pěkně pod vodou... No a my to zařídili tak, že jsme večerní párty vyhlásili a přesunuli pod střechu našeho nového hangáru. Večírek na podporu rozvoje mezi-leteckých vztahů "textil-laminát-plech" a oslavili jsme u toho i jedny narozeniny kapitána od ČSA. Kulatý, jako ten náš strop. Tím  pádem to byla taková pěkná kolaudace, oslava krásné nové dřevostavby a zároveň její akustická zkouška s živou muzikou. Pařba mezi našimi léétadly a letadly. Snědlo se 10kg steaků, vypil jeden sud (jak jinak něž Budvaru) a víno jsme radši nepočítali. Ještě před tmou nás přišlo podpořit sluníčko a po slejváku nás odměnilo krásnou dvojitou duhou!! pak obloha plná hvězd a před půlnocí neuvěřitelná zima """"" Jenže letošních 12°C u země i 12° Budvaru v břiše bylo oproti loňským 0°C úplný HIC :-)
 
A ráno? jako malované. Bez očekávaného větru jsme se proháněli na trase Hosín - Hluboká a zpět nejen s tandemem. Jirka Koudelů okolo nás létal jako moucha okolo ... květiny. Supr dohlednost a pro termiku a vítr jsme to zapíchli až před 11.00. Pak všichni (kromě aeroklubové mládeže) přiložili ruku k dílu a uklidili spoušť i kulisy večerních radovánek a jelo se na oběd do Purkarce do restaurace u Peikána. Tam jsme se sice trefili do obědové kalamity, ale kachna s knedlíčkem a zelíčkem byla SUPER!! A smažák taky. Stejně jako voda v řece, která by šla použít i bez neoprénu, jenže.... vodní lyže je lepší použít v oblečku, i kdyby to měly být džíny :-))) Klistýr po obědě přeci jen neláká. Dvě hodiny lyžovačky a na břehu obdivné pohledy i vyloženě dobré rady.. Vlekař pan Křížek a jeho člun bodovali na plné čáře. Bravo!!
 
No a pak už jen závěrečná mávačka a každý "odplul" za svými dalšími výzvami. Já s Pepou jsme si ještě dali  u Pelikána závěrečnou limonádu. V klidu, sami. jako ti jihočeši, když je opustí všechny ty návštěvy a sousedi a .. po bouři nastane klid.
 
A aby nám nebylo smutno, někdo nám (našel) klíče do auta a když se mu zřejmě nepovedlo použít ani centrál, ani nefunkční přední dveře, tak je hodil do dutiny stromu opodál a tam jsme se s nimi po hodině hledání šťastně shledali, zrušili jsme všechny odtahovky a odjeli radostně domů na letiště. Ještě se na závěr spolu svézt v rodinném tandemu a zařádit si nad TOI-TOIkami a hlavami rybářů, co tu už začali trénovat na trávě na své mistrovstí světa. Já pak ještě stihla vypustit nového žáka na svůj první sólo motorový let a Ládik přidal radost z prvního úspěšného startu za úúúplného bezvětří!
 
TO BYL ALE VÍKEND! Tak za rok zas na skok nebo víc. Bude to zase o vzduchem chlazených motorech, vodě (snad jen zespoda), lodích a jižním slunci. Jediný rozdíl vidím v tom, že karaore proběhne na letišti a kuchaře si ohlídáme!
 
díky
MM